Čtrnáct dlouhých sezón a neuvěřitelných 907 zápasů. Tak dlouho musel čekat šestatřicetiletý obránce Ron Hainsey, aby se poprvé dočkal zápasu v play off. Ale když k němu v úvodním duelu série proti Columbusu konečně nastoupil, tato série skončila. A o dva měsíce později tento krásný příběh končí. Šťastně. S Hainseym bruslícím po ledě Bridgestone Arena se Stanley Cupem nad hlavou.

Pittsburgh chtěl zaútočit na druhý Stanley Cup v řadě. Byla to velká výzva, protože žádnému týmu se to téměř ve dvou dekádách nepovedlo a žádný tým to nedokázal od zavedení platového stropu v roce 2005. A tak se generální manažer Jim Rutheford s blížící se uzávěrkou přestupů a začátkem března rozhodl, že posílí svoje obranné řady. Přivedl Marka Streita a Rona Hainseyho. A právě druhý jmenovaný se nakonec stal klíčovým hráčem Penguins.

Tučňáci totiž po zbytek sezóny přišli o Krise Letanga a jen málokdo v tu chvíli asi tipoval, že 11. června budou Crosby a spol. ještě pořád hrát, natož oslavovat obhajobu. Nemožné se ale stalo skutečností a velkou zásluhu na tom má i Hainsey. Ten totiž nebyl v play off žádným zdravým náhradníkem, který by vysedával na tribuně a pak si došel pro vítězství. Právě naopak, ve vyřazovacích bojích odehrál všech 24 zápasů, průměrně strávil na ledě přes 21 minut a výrazně se zasloužil o to, že Pittsburgh postupně vyřadil Columbus, Washington, Ottawu a nakonec Nashville.

Trochu to všechno připomíná příběh Kimma Timonena z roku 2015. Timonen byl tehdy vyměněn z Philadelphie do Chicaga, se kterým nakonec dokráčel ke Stanley Cupu. A když se měl Jonathan Toews rozhodnout, komu Pohár po převzetí předá, volba byla jasná. A stejně jako on, tak i Sidney Crosby nezaváhal. Když dojel zpátky ke svým spoluhráčům, byl to právě Hainsey, jenž se letos mohl jako druhý z celé organizace slavné trofeje dotknout.

Z organizace, s níž ještě před pár měsíci neměl vůbec žádný vztah.

Z organizace, jíž pomohl dosáhnout pátého vítězství v historii.

A z organizace, jež mu pomohla splnit si sen.