Jedna účast v play off za posledních 13 let – to je nelichotivá bilance, kterou momentálně drží Oilers. Ale aktuální sezóna napovídá, že by se mohla přeci jen o něco zlepšit. Po 26 zápasech je tým okolo hvězdného Connora McDavida lídrem divokého západu, jenž dokázal získat 35 bodů a jeho ofenziva s 85 vstřelenými góly platí za třetí nejlepší napříč celou ligou. Podobné vzepjetí jsme ovšem v určitých obdobích viděli už i u jiných týmů, což se většinou ukázalo být pouze chvilkovým záchvěvem bez nějakého většího finálního výsledku – jak tomu bude u Edmontonu?

V případě celku z kanadské Alberty nabývá termín „tým jedné formace“ úplně jiných rozměrů – navíc v tomto případě onu jednu formaci bodově táhnou výhradě dva muži. Celých 40 % všech branek, tedy 34, nastříleli Connor McDavid (18) a Leon Draisaitl (16). Když k nim připočteme i osm branek jejich kolegy z formace, Zacka Kassiana, celkový podíl se vyhoupne na 49,4 %, tudíž není vůbec nadnesené konstatovat, že tato lajna zajistila Oilers rovnou polovinu všech přesných zásahů. Vyjma dvou zmíněných tahounů se ze zbytku týmu dostal nad 10 branek už jenom znovuzrozený James Neal se 14 úspěšnými pokusy. Za zmínku stojí i fakt, že McDavid a Draisaitl vévodí kanadskému bodování celé ligy – elitní centr dohromady nastřádal 47 bodů, německý křídelník dokonce ještě o bod více.

Samozřejmě, je pěkné mít v týmu hráče, kteří jsou tak produktivní, ale na věc je nutno se dívat i z druhé strany. Edmonton tím sám sebe učinil neskutečně náchylným ke zranitelnosti a ztráty určitého momenta v případě jakéhokoliv zranění nebo poklesu formy jednoho z těchto dvou mužů. Zároveň se ve vzduchu vznáší otázka, jestli Draisaitl s McDavidem zvládnou utáhnout takovou nálož zodpovědnosti a času na ledě celou sezónu – Němec průměrně odehraje 22:53 minut na zápas, zatímco jeho kolega 22:18. To jsou na útočníky opravdu vysoká čísla a určitá únava bude v jisté fázi sezóny nevyhnutelná. Právě tato nevyváženost by tak mohla Oilers stát sezónu. Pro porovnání, nejvytíženější útočník Bruins Brad Marchand průměrné stráví na ledě 19:42 minut na zápas, za Toronto je to Auston Matthews s 19:47 minutami a i takový Alex Ovečkin se dostane pouze na 21:04.

Faktorem, který by naopak mohl hrát ve prospěch Edmontonu je celková síla Pacifické divize, v níž se nachází. Los Angeles si můžeme z boje o play off rovnou vyškrtnout, protože jde společně s Devils a Red Wings o bodově nejhorší tým celé ligy. Pro Anaheim a Calgary to vypadá spíše na tuhý boj o divokou kartu, Vegas a San Jose mezitím zažili slabší vstupy do sezóny a Vancouver zažívá v posledních týdnech mírný ústup z výsluní. Jediným týmem, který má k Oilers v tabulce relativně blízko, zůstává Arizona – ta poměrně dobře prošla procesem přestavby a je s ní nutno počítat, i přesto ovšem ztrácí na divizního lídra už čtyři body. Z tohoto pohledu by Edmonton ani nemusel udržet svoji současnou bodovou produkci, aby mu to stačilo na protlačení se do play off.

Další kapitolou jsou výkony gólmanů, které se oproti minulým ročníkům rapidně zlepšily. Poslední ročník totiž zakončoval Miko Koskinen s úspěšností 90,6 %, Cam Talbot (který byl v průběhu sezóny vytrejdovaný) zapsal dokonce pouze 89,3 %. Ještě o rok dříve právě Talbot z pozice jedničky také nijak neoslnil, když jeho úspěšnost dosáhla 90,8 %. Letos je situace už jiná, když si zápasy zatím mezi sebe poměrně rovnoměrně dělí Koskinen a Mike Smith – finský maskovaný muž se pyšní rovnými 92 %, jeho kolega také solidními 91,1 %. Jelikož právě spolehlivost mezi tyčemi velmi často hraje zásadní roli při boji o místenku v play off, šance Oilers tak zůstávají relativně vysoké.

Edmontonu každopádně výrazně pomohla změna na trenérském postu, kde byl před sezónou angažován Dave Tippett – zkušený kouč, jenž dlouhé roky trénovat Dallas a od roku 2009 vedl Phoenix (dnešní Arizonu), přičemž skončil až o dlouhých osm let později. Rozhodně tak nejde o krátkodobou záplatu, naopak by se mohlo konečně blýskat na lepší časy i z hlediska dlouhodobé perspektivy. Tippett platí za pragmatika, který preferuje hru ze zajištěné obrany s důrazem na dlouhé puky do jízdy při přechodu do útočné třetiny – při pohledu na zadáky Edmontonu, mezi nimiž chybí nějaké velké jméno, je hra na jistotu právě tím, co tento celek potřebuje.

Nelze očekávat, že Oilers udrží svou stávající formu a vyhrají celou konferenci – dost možná to v konečném zúčtování nebude stačit ani na výhru v rámci vlastní divize. Ovšem stabilita na trenérském postu, konzistence gólmanů a životní forma hlavních hvězd jsou důvody, proč by to na místenku do play off mělo v tomto ročníku stačit naprosto zaručeně. V rámci celé Západní konference je hodně týmů, které právě prochází přestavbou (Kings, Chicago, Minnesota, Anaheim, stále ještě Vancouver) a to by mělo hrát do karet právě Edmontonu, jehož hlavní tahouni už potřebné zkušenosti mají. Po dvou sezónách, kdy postup do vyřazovacích bojů byl nad síly party kolem McDavida, pravděpodobně bude tento půst ukončen. A poté už se může stát opravdu všechno – stačí se podívat na poslední mistry ze St. Louis. Ve vyřazovacích bojích nelze předem odepisovat nikoho.

Autor: Ondřej Hradecký