Pamatujete na dobu, kdy Ottawa trápila v konferenčním finále Pittsburgh a její tehdejší kouč Guy Boucher dokázal vytvořit tým respektovaný napříč celou ligou? Ekipa vedená kapitánem Erikem Karlssonem získala v základní části sezóny 2016/17 98 bodů, aby následně v play-off dokázala vyřadit silný Boston a newyorské Rangers. Od té doby ovšem museli Senators projít mnoha nucenými změnami a objektivně patří mezi to úplně nejhorší, co NHL momentálně nabízí. Jak dlouho tomu tak ještě bude?

Pohled na tabulku moc nenapovídá tomu, že by se situace měla v brzké budoucnosti měnit. Kanadský tým je po dvaadvaceti zápasech na šestém místě celé divize se ziskem 21 bodů – hůře jsou na tom pouze Tampa Bay a Detroit. Je tu ale několik důvodů, které naopak naznačují, že by se Ottawa nemusela potácet ve spodních patrech tabulky moc dlouho – a realisticky by už v příští sezóně mohla bojovat o divokou kartu pro play-off.

Nejhorší fázi přestavby mají Senators za sebou. V týmu se už zabydlelo velké množství mladých a talentovaných hráčů, kteří se každým zápasem zlepšují, věkový průměr se výrazně snížil a trenér Smith snad konečně našel spolehlivého muže v masce. A všechny tyto faktory jasně říkají, že od pomyslného dna se už odrazili a od pouhopouhých světlých záblesků dokáží přejít ke konzistentnějším výsledkům.

Při pohledu na některé zápasy, které Ottawa odehrála v letošní sezóně, je to zmiňované zlepšení naprosto hmatatelné – naproti tomu ale mladý tým nezvládá být konzistentní a dost často ztratí zápas, který by s více zkušenostmi pravděpodobně zvládl vyhrát (domácí prohra s Minnesotou, nebo s tehdy se trápícím Dallasem), což je také jeden z mnoha důvodů, proč by letos byl boj o play-off těžko čímkoliv jiným než čistě utopickým cílem.

Pokud se chceme podívat na to všechno pozitivní, co Senators nabízí, stačí vybrat jejich nejpovedenější zápasy sezóny a rozebrat, proč je na čem stavět. Domácí výhra nad Tampou 4-2, šestigólové vyplenění Madison Square Garden nebo další domácí triumf 4-1 nad silnou Carolinou. Všechny tyto výsledky měly jednoho společného jmenovatele – hvězdný výkon gólmana, ve dvou případech Anderse Nilssona, v jednom pak Craiga Andersona, přičemž tato jednička z minulých sezón má celkovou formu spíše kolísavou a s úspěšností zákroků 90,1 % patří do ligového podprůměru. Jeho švédský parťák letos vyšponoval svá čísla až na úžasných 92,4 % - což je v týmu krčícím se na samém dně ligy výtečný počin. Pokud tedy bude z Nilssona učiněna týmová jednička, což je momentálně spíše otázkou času, lze očekávat, že v brankovišti přijde tolik kýžená konzistence.

Samotná integrace mladých hráčů do sestavy ale hraje pravděpodobně ještě zásadnější roli než výkony gólmanů. V tomto ohledu paradoxně špatné výsledky a nízká očekávání hrají ve prospěch Ottawy, protože v jiných týmech by tolik mladých hráčů rozhodně nedostávalo tak vysoký ice-time. Ale je to jen ku prospěchu věci – Thomas Chabot (1+11) roste v jednoho z lídrů defenzivy a Brady Tkachuk (8+5) se ve druhé sezóně po draftu rozhodně ukazuje lépe než jeho tehdejší soupeř v boji o čtvrtou pozici Filip Zadina. Nad 16 minut na zápas dostává i Anthony Duclair, který taktéž pokořil desetibodovou hranici (9+4).

Kostra týmu složená ze zkušenějších hráčů také nevypadá vůbec zle. Obránce Ron Hainsey sice už na této úrovní nestíhá, ale pozičně se od něj mladí obránci určitě mohou spoustu naučit. Akvizice Namestnikova z Rangers (letos 6+6) a Browna z Toronta (2+12) se také jeví jako trefami do černého. Ale teď pojďme ke hráči, který mě letos ze sestavy Senators uchválit suverénně nejvíc a to, jak vidíte, měl poměrně vysokou konkurenci.

Jean-Gabriel Pageau. Jeho dosavadní sezónní maximum je 43 bodů z ročníku 2015/16. Je mu 27 let a pro svůj tým konečně dospěl v toho lídra, kterého v něm viděl už bývalý kouč Boucher před několika lety. Druhý rok s áčkem na prsou mu zatím vychází tak skvěle, že může s klidem atakovat hranici 80 bodů. Letos je to zatím 17 bodů za 22 zápasů (13+4) –ovšem je tu číslo, které je při pohledu na statistiky snad ještě více obdivuhodné. Ottawa je skoro na konferenčním dně. Má skóre 55:66. A přesto Pageau nějakým zázrakem dokázal ve statistice +/- nastřádat 17 kladných bodů. To je naprosto neskutečné – například u podobně postavených Red Wings je na tom nejlépe Darren Helm se šesti kladnými body. U trápící se Minnesoty je to Carson Soucy (+4), za Los Angeles Sean Walker (+4) a i takový Brad Marchand, jenž v této statistice vévodí interní tabulce Bruins, má o bod méně než Pageau (+14). To dělá z ottawského útočníka anomálii napříč celou ligou.

Na druhou stranu, sluší se zmínit i to, co je nutné zlepšit. Na zhoršující se spolehlivost gólmana Andersona už řeč přišla, na nedostačující výkonnost Hainseyho také. Nedovedu si ale odpustit i určitou poznámku na adresu Marka Borowieckiho, u kterého stále nechápu, jak je možné, že má práci v NHL. Je to už jeho šestá plná sezóna v lize a nenechte se zmýlit jeho letošními čísly (9 bodů a +8) – jde přesně o typ hráče, které rád glorifikoval Don Cherry. Staromódní tvrdý bek, který nejde pro žádnou ránu daleko a přestože je sezóna na svém samotném začátku, už atakuje svoje životní maximum (11 bodů) a dost možná to bude první ročník, kdy má šanci zapsat kladný výsledek do statistiky +/- od roku 2015. Tohle není hráč pro tým, který se chce odlepit ode dna. Dovedu si představit, že většina juniorů by s jeho vysokým ice-timem (16:31) odvedla velice podobnou práci, a kromě několika bitek by přidala i nadstavbu v podobě perspektivity směrem do budoucna. Borowiecki zkrátka není hráčem, který by zapadal do současné koncepce Senators. Už se od něj nedá očekávat zásadní výkonnostní růst a ani za sebou nemá takovou kariéru jako Hainsey, aby vedle něj mohli mladí hráči sbírat cenné zkušenosti.

A tu nejhorší statistiku jsem si schoval na úplný konec. Hodnotit hru speciálních formací Ottawy záporně by byla velká chyba, protože oslabení nejsou tak zlá – 81,7% úspěšnost je čistým průměrem celé ligy. Ovšem přesilovky? A teď se radši posaďte. Tady poměr využití činí přesně 8,0 %. Jde pak o suverénně nejhorší číslo v celé lize, když všechny ostatní týmy dosáhly dvouciferných čísel. Ještě více zarážející celá statistika je, když si uvědomíme, že Senators vsítili 10 gólů při hře svých speciálních formací, ale celých 40 % z tohoto počtu dali při vlastním oslabení. Možná se situace změní až mladý tým získá více zkušeností, ale v tomto ohledu je opravdu na čem pracovat.

Tuto sezónu to rozhodně nebude stačit na nic lepšího než jedno z posledních míst v celé lize. V té příští bych od Ottawy očekával drastický vzestup a boj o divokou kartu – a za dva roky? Druhé kolo play-off by v takové fázi nemuselo být nereálným cílem, pokud management do té doby neudělá žádný výrazný krok vedle. Celkově ovšem můžeme sledovat zrod jednoho z týmů, jenž během několika sezón bude dost možná atakovat pozice, o kterých se mu momentálně ani nesní.

Autor: Ondřej Hradecký