07. 04. 2012, 19:00 » Analýzy - Autor: Simona Fischmeisterová

Hokej je hra a jako v každé hře jsou jeho nedílnou součástí vítězové a poražení. Když se zařadíte mezi elitu a sezóna vám skončí v play off, jste si stále vědomi toho, že jste se probojovali mezi nejlepší týmy světa a že mezi ně patříte. Co když ale zůstanete na druhé straně barikády, kde všechny celky končí ročník zároveň? A teď si představte, že tohle prožíváte šestým rokem po sobě.

Éra nekonečných úspěchů Wayna Gretzkyho a Oilers je nenávratně pryč. V roce 2006 Olejáři opustili play off sedmým finálovým soubojem s Carolinou, která sezónu 2005/2006 zakončila vítězstvím Stanley Cupu. Následující ročník se Oilers překvapivě do vyřazovacích bojů vůbec neprobojovali a tato kletba je provází až do nynějška.

Skončily tedy všechny předešlé sezóny neúspěchem? Dá se to tak říci, ale letos by se přeci jen něco pozitivního našlo: "Bez ohledu na to, jak vše dopadlo, jsme udělali pokrok. S našimi mladými útočníky jsme prodělali ohromný posun dopředu. Navíc znovu bude mít možnost v draftu volit z výhodných pozic. Příští rok budeme starší a mnohem zkušenější," vyjádřil se k nynější situaci kapitán Shawn Horcoff.

Jestliže dnes Edmonton porazí Vancouver Canucks, skončí oproti minulé sezóně s bodovým ziskem lepším o číslo 14. To nic nemění na tom, že Oilers po slibném průběhu první poloviny sezóny a velkých nadějí v závěru ročníku zakotvili na dně ligové tabulky - tentokrát to dotáhli na předposlední místo.

Na začátku ročníku byli Olejáři jedni z největších překvapení, protože po dvanácti odehraných zápasech se se statistikou 8-2-2 drželi na prvních příčkách konference, ale poté přišel tvrdý dopad nohama na zem, kdy si v následujících devětadvaceti zápasech připsali výhru pouze osmkrát. To bylo zlomovým obdobím, které vedlo k pádu do propasti, ze které se již nevymanili.

Když se v prosinci hokejisté ze severního města Alberty snažili přiblížit hranici postupu play off, na tabulkovém postavení se nic moc neprojevilo - známky zlepšení a kvality soupisky se projevovaly spíše na jednotlivcích: Jordan Eberle obsadil čtrnácté místo v tabulce střelců s 77 kanadskými body, Ryan Nugent-Hopkins je s jedenapadesáti body nejproduktivnějším nováčkem (a to letos vynechal 20 utkání kvůli zraněnému rameni), Taylor Hall si předtím, než letošní sezónu odpískal kvůli otřesu mozku a operaci ramene připsal v jedenašedesáti zápasech 53 bodů.

Pokrok se dále najde i ve statistice vstřelených/inkasovaných gólů. Olejáři letos vsítili 212 branek a přijali 236. Lehkou matematikou snadno zjistíme, že jsou v mínusu s třiadvaceti přesnými ranami. Minulou sezónu tento rozdíl činil 76 a předminulou 70 gólů. A co se týče hry při nerovnoměrném počtu hráčů na ledě, v procentuální úspěšnosti power play skončili třetí a oslabení se také rapidně zlepšilo.

Všechny výše zmíněné informace a statistiky jsou takovou menší pozvánkou na sledování Oilers i příští v příštím ročníku. I když to letos znovu nevyšlo, vše nasvědčuje tomu, že brzy se Edmonton znovu o Stanley Cup utká.

"Náš cíl je dostat se do play off a tak to prostě je," vyjádřil se Sam Gagner. "Můžeme mluvit o zlepšení a takových věcech, ale koneckonců tohle musí být to, na co se máme zaměřit. Sice se stále zlepšujeme, ale jestliže se chceme dostat do play off, úroveň naší hry se musí stále zvyšovat. Bude pro nás vzrušující výzva příští rok. Nyní chceme ukončit sezónu jak nejlépe to dovedeme."

"Znovu se začínají vysílat upoutávky na bitvu o Stanley Cup. Když toho nejste zase součástí, je to hrozné. Zlepšujeme se, to ano, ale nemůžeme mít další rok, kdy si řekneme 'vyjde to příště'. Musíme se na to zaměřit a jít do toho a ne si to znovu nechat utéct."