... ale DNA šampionů jim chybí. Individuální trofeje sice plní vitríny, ale Stanley Cup dál zůstává utopií. Z Oilers se stali zajatci vlastní ofenzivní geniality. Kráčí po stejné cestě do pekel neúspěchu jako prokleté Toronto?

Scénář, který si fanoušek v Albertě nedokázal představit ani v nejhorším snu, se stal realitou. Edmonton Oilers, dvojnásobní finalisté z uplynulých let, končí už v prvním kole. Vyřadil je Anaheim, který se do vyřazovacích bojů vrátil po dlouhých osmi letech. Historie se krutě opakovala – Ducks vyhráli sérii poprvé od sezony 2016/17, kdy shodou okolností vyřadili právě Edmonton v sedmi zápasech poté, co vítězný gól vstřelil útočník Nick Ritchie.

Šok? Jen pro ty, kteří neviděli průběh série

Pro Oilers měl být letošní cíl jediný: útok na samotný hokejový grál. Jenže ambice narazily na tvrdou realitu. Až na úvodní duel, kde se mladý tým Kačerů teprve rozkoukával, byl Anaheim po zbytek série lepším týmem. Jediným světlým momentem Edmontonu byl zápas číslo pět, kdy „Olejáři“ vyhnali Lukáše Dostála z brány třemi góly v úvodní deseti minutovce.

Zlomový šestý zápas v Honda Center už ale patřil domácím. Anaheim kontroloval hru a po čtyřiceti minutách svítilo na tabuli skóre 4:1. Naději sice vykřesal Vasilij Podkolzin, ale při závěrečné hře bez brankáře zpečetil postup do prázdné branky švédský talent Leo Carlsson. Zatímco v ochozech bouřili fanoušci Ducks a legendární Teemu Selänne, hvězdy jako McDavid, Draisaitl, Bouchard či Hyman odjížděly z ledu s pohledem upřeným do prázdna.

Průměrnost v drahém balení

Frustraci celého klubu shrnul v pozápasovém rozhovoru kapitán Connor McDavid: „Celý rok jsme průměrný tým. Průměrný tým s velkými očekáváními.“ Tato slova bolí, ale trefují to naprosto přesně. Edmonton se totiž stal zajatcem vlastní struktury (podobně jako právě Toronto v posledních letech). Mají v týmu nejlepší hokejisty planety, ale chybí jim hloubka, disciplína a mentalita, která vyhrává play-off.

Podobnost s Maple Leafs bije do očí. Stejně jako Javorové listy, i Oilers dokáží dominovat v základní části a sbírat individuální trofeje, ale jakmile přijde na play-off, kde rozhoduje každá maličkost, selžou. Abychom na Edmonton neházeli jen špínu, je pravda, že v sezónách 2023/24 a 2024/25 dokázali proklouznout až do samotného finále – v obou případech však padli s Floridou Panthers.

Co bude dál?

Dvojnásobné finále bylo jen náplastí na rány, které teď Anaheim znovu strhl. Edmonton musí během léta udělat změny. Ty by měl provádět generální manažer Stan Bowman, na kterého se však během sezóny chvála zrovna nepěla, zejména za jeho tragický tah, kdy měnil pro Tristana Jarryho. McDavid přitom v létě podepsal smlouvu za 12,5 milionu dolarů ročně, čímž dal klubu určitý prostor k vylepšení kádru i brankoviště, které v Edmontonu už nějaký ten pátek hoří.

Otazník visí i nad budoucností trenéra Krise Knoblaucha. Edmonton má na nápravu v podstatě dva roky, než vyprší McDavidův aktuální kontrakt. Zůstane jeho éra jen smutnou připomínkou promarněného potenciálu, nebo se ji podaří zlomit? Uvidíme. Každopádně vedení Edmontonu čeká v létě hora práce.

Slavná organizace z Alberty čeká na pohár od roku 1990 a po letošním kolapsu se zdá, že k němu mají Oilers dál než kdy dřív. Zůstali uvězněni v pasti, kde individuální genialita nestačí na týmovost. Hvězdný prach zkrátka k titulu nestačí, pokud pod ním chybí DNA šampionů. Ačkoliv se to Edmonton snaží řešit, stále zůstává neúspěšný.

Autor: Matyáš Kukliš