Už za pár hodin zahájí náš národní tým svůj druhý zápas na letošním mistrovství světa, ve kterém se mu postaví hokejový trpaslík z Dánska. Ovšem jak se letos ukazuje, tak pojem hokejový trpaslík pomalu ale jistě začíná mizet. Jako předkrm vám přinášíme rozhovor s Patrikem Eliášem, který Lucasu Aykroydovi pracujícímu pro oficiální server IIHF sdělil dojmy nejen z prvního českého vystoupení na turnaji. Muž s šestadvacítkou na zádech byl spolu s Martinem Havlátem hlavní postavou prvního českého vítězství a stejné výkony od něj hokejový fanoušci očekávají v každém zápase. A Eliáš je pro roli lídra týmu jedním z nejpovolanějších, ve své kariéře získal dva Stanley Cupy a dlouhá léta je hlavní útočnou oporou New Jersey Devils. Významný úspěch by rád konečně získal i v reprezentaci, jelikož na mezinárodním poli na něj zbyl pouze bronz, a to hned dvakrát (MS98, OH06).

Jak jste spokojen s hrou v úvodním zápase s Lotyšskem?
Samozřejmě s výhrou spokojeni jsme, ale jsou věci, na kterých musíme ještě zapracovat. Sami jste viděli, že v prvním zápase to měli těžké všichni favoriti. Všechno se vyrovnává, nemůžete už nikoho podcenit. A my věděli, že s Lotyšskem to bude těžký zápas a s body jsme spokojeni.

Je pro vás dobré, že jste absolvovali takové utkání na začátku, aby tým probudilo?
Myslím, že tým probudil už domácí zápas s Kanadou (2:4, přátelský zápas v Praze 27. 4.). I dnes to byl tvrdý zápas plný osobních soubojů. Ale byli jsme na tento lotyšský styl plný soubojů a výborného bruslení připraveni. A zápas proti Dánům nebude jiný, musíme si dát pozor, protože všichni víme, co dokázali loni (8. místo, nejlepší v historii). Ale takové zápasy budou všechny, jednoduché zápasy už nejsou.

Jak se vám hrálo s Martinem Havlátem a Milanem Michálkem?
Odehráli jsme dobrý zápas. Sice jsme udělali jednu chybu v defenzivě, která nás nakonec stála branku (gól na 2:1 pro Lotyše). Ale v útoku jsme si vytvořili spoustu šancí, dvě jsme proměnili, i když jsme jich mohli proměnit více. Ale vyrovnali jsme a nakonec zápas otočili. A myslím, že se spoluprácí v lajně můžeme být spokojeni.

Pojďme ke změně trenéra, sice to není váš první turnaj pod Aloisem Hadamczikem, ale jaký je oproti Vladimíru Růžičkovi, co se týče jak koučování, tak jeho osobnosti?
Je tu trochu jiný přístup ke hře. Například klade velký důraz na hru ve středním pásmu a neustále si kontroluje, zda to plníme. Jsou to různí lidé, takže se každý chová jinak na lavičce, v kabině a i předzápasová příprava je jiná. Ale oba jsou velice kvalitní trenéři. Hrál jsem pod oběma, takže ten přechod pro mě nebyl problém.

V poslední době vídáme na šampionátech pravidelně Jaromíra Jágra, jaké jsou vaše první pocity, z jeho hry?
Hrál dobře. Nevím, jestli to byl jeho letošní nejlepší zápas, ale pomohl k výhře. Nezáleží na tom, kdo dá gól, jsme tady kvůli výhrám. A jeho přístup jak herní, tak ‚duševní‘ je neuvěřitelný. Pro vítězství dělá všechno. Víc po něm chtít nemůžeme.

Letos je to poprvé v kariéře co nehrajete v NHL play-off. Jaké to pro vás je?
Je to zklamání. Zejména první polovina sezony. Ale musím říct, že na konci základní části jsme byli šťastní a spokojení se způsobem s jakým jsme sezonu zakončili. Samozřejmě bylo zklamání, že jsme se do play-off nepodívali. Díra, do které jsme spadli, byla až příliš hluboká, ale nakonec jsme předváděli věci, které si můžeme přenést do další sezony. Uvědomili jsme si, jak musíme hrát a druhá polovina naší sezony byla skvělá. Takže jsem hrdý na to, jak jsme se oklepali, a že jsme v druhé polovině sezony nic nevzdali. Snad příští sezonu odstartujeme ve stylu konce téhle.

Je pravda, že pod Jacquesem Lemairem jste se neuvěřitelně zvedli. Přál byste si, aby byl o deset let mladší a u týmu zůstal?
Určitě, byl skvělý. Nemyslím si, že jsem někdy hrál pod lepším koučem, je doslova blázen do detailů hry. Hlavně v oblasti defenzivy. Myslím, že je skvělý pro kluky, kteří přijdou z juniorek nebo z Evropy, je to trenér, který je naučí systému. Byli to ti samí kluci, jako pod Johnem MacLeanem, ale viděli jste, co Jacques udělal, nejen s mladíky. Dodal klukům sebevědomí, zvedl pracovní morálku. Je škoda, že v posledních letech často měníme trenéry. V létě se vždy někdo hledá, což je trochu znepokojující.

Jeden z vašich spoluhráčů z New Jersey, Ilya Kovalchuk je tady. Potkali jste se po zápase, který odehráli s Němci?
Ne a nevím, jestli by mu bylo do řeči. Jsme spoluhráči, navzájem se respektujeme. Ale on tady reprezentuje svou zemi a já zase svou. Možná si tady řekneme ahoj, ale to bude asi všechno.

Teď trochu odlehčíme. Vím, že jste velkým fotbalovým fanouškem a rád i hrajete. Takže, za který tým byste hrál, kdybyste si mohl vybrat?
Barcelona (velký úsměv)! Styl, kterým hraje, je stylem, jakým by chtěl hrát každý sportovní tým. Absolutní kontrola míče, či pro nás kotouče. Jsou úžasní. Krátké přihrávky po celém hřišti. V centru dění neuvěřitelný Xavi, který je podle mě podceňován. Nebo ne podceňován, ale není to tolik medializovaný hráč. Ale dostává se mu velkého respektu. Pak samozřejmě Lionel Messi, to je bůh. Je to úžasné, škoda, že jsem neviděl El Clásico (zápas mezi Realem Madrid a Barcelonou).

Vám a vaší manželce Petře se v listopadu narodila dcera. Změnilo vás to?
Hrozně, ale k lepšímu. Je skvělá. Vlastně je úžasná. Je hrozně veselé dítě, užíváme si každý moment. A i když toho teď moc nenaspím, tak to vůbec necítím, protože mi pak dodá hrozně energie. Takže v nepovedené první části sezony jsem měl něco pozitivního. Mohl jsem být alespoň osobně spokojený. Dokonce to zlepšilo i můj přístup ke hře a já si to hrozně užívám.

Teď konečně k zápasu s Dány. Proti Finsku vystřelili na bránu pouze devětkrát. Očekáváte, že proti vám to budou chtít odčinit?
Těžko říct. Myslím, že budou hrát ze zabezpečené obrany, čekat na chyby a snažit se o rychlé protiútoky. Bude to stejné, ať hrajete proti Lotyšsku, Dánsku nebo proti komukoli. Samozřejmě Lotyši jsou na tom lépe technicky, přesto také čekali na brejky. Budeme muset být trpěliví a čekat na naše šance.