Reprezentace

Předtím, než se připojil v roce 1991 k soutěži NHL, zúčastnil se několika mezinárodních turnajů za Sověstký svaz. Prvním byl v roce 1988 Quebec Esso Cup, šampionát do 17 let (známý jako světový šampionát do 17 let), který byl pořádán v Quebec City, kde Sověti získali zlatou medaili. Ve stejném roce se zúčastnil svého prvního ze dvou po sobě jdoucích evropských juniorských šampionátů.

Následující rok Bure debutoval na světovém šampionátu do 20 let, i když mu bylo teprve 17 let. Juniorský světový šampionát 1989 se konal v Anchorage, Aljaška. Top lajna CSKA Moskvy ve složení Bure, Alexander Mogilny a Sergei Fedorov dovedla Sovětských svaz ke zlatým medailím. Bure nastřílel na turnaji osm branek, čímž se vyrovnal Jeremy Roenickovi ze Spojených států amerických a celkově si připsal z týmu nejvíce kanadských bodů (14). Byl jmenován do All-Star týmu turnaje a zároveň oceněn jako nejlepší útočník šampionátu.

V roce 1990 získal na juniorském šampionátu v Helsinkách stříbrnou medaili, když v sedmi zápasech nastřílel sedm branek. Ve stejném roce, o něco později, si odbyl i debut za seniorskou reprezentaci a to mu bylo teprve 19 let. Jednalo se o mistrovství světa ve Švýcarsku.

Připsal si dva góly a čtyři asistence v deseti zápasech a pomohl Sovětům ke zlatým medailím, když vyhráli všechny tři zápasy v medailových kolán. I přesto, že vyhráli celý turnaj, skončili Sověti na evropském šampionátu až na druhém, stříbrném místě, protože do evropského šampionátu se počítaly zápasy pouze s evropskými reprezentacemi. Nicméně i tak získali sovětští hráči každý $10.000 za vítězství v turnaji. Tyto peníze Bure použil na to, aby si koupil nové auto, novou Ladu. Po několika měsících, v červenci, se zúčastnil Bure třetího mezinárodního turnaje v Seattlu, tzv. Goodwill Games. Bure si připsal čtyři góly a jednu asistenci v pěti zápasech. Sověti získali zlato, když ve finále porazili USA.

V roce 1991 se Bure objevil ve svém třetím a konečném juniorském světovém šampionátu. První čtyři zápasy turnaje Sověti vyhráli, následně se dostali až k zápasu s Finy, kteří vedli již 4:0, ale Bure vedl pětigólový obrat, když nastřílel tři góly a připsal si tak hattrick.

Ačkoli Bure zakončil turnaj s 12 góly v sedmi zápasech, Sověti nestačili na Kanadu 3:2 a museli se spokojit se stříbrnými medailemi. Své tři juniorské světové šampionáty zakončil turnajovým rekordem, když ve 21 zápasech si připsal 27 gólů a 12 asistencí, tedy celkem 39 kanadských bodů.

V roce 1996 na světovém šampionátu musel tým Ruska projít pěti kvalifikačními zápasů, aby se kvalifikoval do hlavního turnaje. Rusko bylo jediným týmem, který zůstal neporažen (výhry nad USA (Detroit), Švédskem (Stockholm), Finskem (Moskva), Německem (Landshut) a remizovalo s týmem Kanady (Calgary)). USA, Švédsko a Finsko viděli spojenou lajnu "Bure-Fedorov-Mogilny", což bylo poprvé a naposled na seniorském stupni a tato lajna byla považována za nejlepší útočnou lajnu na zemi toho času.

O dva roky později se Bure poprvé zúčastnil s ruskou reprezentací Olympiády, 1998 Zimní olympijské hry v Naganu. Pomohl svému týmu a Rusko se probojovalo až do finále turnaje, když v semifinále pomohl pěti(!) góly přemoci Finy v poměru 7:4. Ve finále hrálo Rusko s Českou republikou a jenom díky skvělému umění brankáře Dominika Haška, se mohli Češi radovat z vítězství v poměru 1:0. Turnaj zakončil s devíti zásahy do soupeřových svatyní a byl jmenován nejlepším útočníkem a to přesto, že nezaznamenal ani jednu asistenci. V šesti zápasech si tedy připsal devět bodů.

Poté, co Panteři byli v roce 2000 eliminování v play off, Bure se dostal na ruskou soupisku pro světový šampionát, který se konal v Petrohradě. Rusko se neprobojovalo ani do bojů o medaile, když podlehli jak Lotyšku tak Bělorusku. V šesti zápasech si Bure připsal čtyři góly a jednu asistenci. O dva roky později se Bure zúčastnil další Olympiády, 2002, v Salt Lake City a to přisto, že měl zlomenou ruku. Ve čtvrtfinále si poradili s týmem České republiky 1:0, ale semifinále prohráli se Spojenými státy americkými v poměru 3:2. Bure zakončil turnaj jako hráč s dvěma góly a jednou asistencí v šesti zápasech. Odvezdl si bronzovou medaili, když v boji o bronz porazilo Rusko reprezentaci Běloruska.

Poté, co v roce 2005 oznámil ukončení kariéry, Bure byl jmenován generálním manažerem ruského olympijského týmu po Viacheslavu Fetisovovi. Slíbil, že ukonči spory a interní konflikty mezi hráči uvnitř ruského týmu. "Už nebudete vidět takový zmar v národním týmu, který jste viděli předtím," řekl. "Už neuvidíte nadřazené hráče. Pouze ty, kteří chtějí opravdu hrát za Rusko." Jako generální manažer vybral tým pro Zimní olympiádu 2006 v Turíně. Rusko však medaili nevybojovalo, když podlehlo v boji o bronz české reprezentaci. 12. října 2009 byl jmenován generálním manažerem místo Bureho dřívější sovětských reprezentační brankář Vladislav Tretiak.

O pět let později, v prosinci 2011, byl Bure uveden jako jeden z hráčů, kteří budou v roce 2012 uvedeny do Síně slávy mezinárodní hokejové federace ledního hokeje. Byl jmenován společně po boku hráčů Američana Phila Housleyho, Fina Raimo Helminena a Milana Nového, narozeného v Československu. Oficiálně byli hráči uvedeni do Síně slávy v květnu 2012.

Rok	Reprezentace	Událost	GP	G	A	Pts	PIM
1988	Sovětský svaz	U17	-	-	-	-	-
1988	Sovětský svaz	Mistrovství Evropy juniorů	6	10	0	10	2
1989	Sovětský svaz	Mistrovství světa juniorů	7	8	6	14	4
1989	Sovětský svaz	Mistrovství Evropy juniorů	6	5	6	11	4
1990	Sovětský svaz	Mistrovství světa juniorů	7	7	3	10	10
1990	Sovětský svaz	Mistrovství světa	10	2	4	6	10
1991	Sovětský svaz	Hry dobré vůle	5	4	1	5	-
1991	Sovětský svaz	Mistrovství světa juniorů	7	12	3	15	31
1991	Sovětský svaz	Mistrovství světa	10	3	8	11	2
1996	Rusko	Světový pohár	0	-	-	-	-
1998	Rusko	Olympiáda	6	9	0	9	2
2000	Rusko	Mistrovství světa	6	4	1	5	10
2002	Rusko	Olympiáda	6	2	1	3	8