Směr NHL (1989-1991)

Bure byl vybrán týmem Vancouver Canucks při NHL draftu v roce 1989 až v šestém kole z celkově 113. místa, což bylo zajímavé, nakolik NHL draft probíhal hned další rok poté, co prožil v CSKA Moskva nováčkovskou sezónu. Samotný jeho výběr byl kontroverzní, protože Canucks si ho vybrali o jeden rok dříve, než měl oficiálně být na draftu. Ve věku 18 let si ho mohl vybrat kdokoli v prvních třech kolech draftu, ale protože nebyl nikým vybrán, musel odehrát minimálně dvě sezóny (s minimem 11 zápasů za sezónu) v elitním klubu evropského klubu, "Rudé armádě", aby si ho někdo mohl vybrat. Hlavní skaut Canucks, Mike Penny, tenkrát objevil, že Bure hrál i další exhibice a mezinárodní zápasy, čímž se stal "volný" pro draft o rok dříve.

I několik dalších týmu měly podobné nápady nebo sledovaly Bureho, ale nevěděly jistě, jak je to s těmi extra zápasy. Detroit Red Wings vyzvídal a dotazoval se vice presidenta ligy Gila Steina, jak je to s možností zvolit Bureho v pátém kole draftu, ale vedení Red Wings bylo odpovězeno, že jeho volba není možná. Generální manažer Winnipeg Jets, Mike Smith, uvedl, že letěl před draftem do Moskvy, aby předložil nabídku Sovětské federaci ledního hokeje. Smlouva obsahovala poplatky za přestup, které by Sověti dostali za tři roky, co by ve věku 21 let Bure přestoupil do Jets. Smith neměl žádné plány, které by naznačovaly, že by chtěl Bureho draftovat již v roce 1989, protože si myslel, že v té době se Bure draftovat nedá.

Generální manažer Pat Quinn zamýšlel, že bude draftovat Bureho v osmém kole, ale poté, co se dozvěděl, že Edmonton Oilers má stejné úmysly, vybral ho v kole šestém. Detroitský skaut pro Evropu, Christer Rockstrom, okamžitě protestoval, zatímco další týmy v Minnesotě, kde se draft konal, hlasitě bouřily. Hartford Whalers a Washington Capitals následně podaly oficiální protest, které vyústilo ve vyšetřování. Poté, co volba byla považována presidentem ligy Johnem Zieglerem na tiskové konferenci 17. května 1990 za ilegální, Canucks se odvolali na seznam zápasů, ve kterých Bure hrál nebo kterých se zúčastnil a to za pomoci sovětské akvizice Igora Larionova.

Ačkoli Larionov a Fetisov v 80. letech úspěšně bojovali proti sovětskému hokeji, což nakonec vedlo k tomu, že se sovětští hráči mohli podívat do NHL, Bureho transfer do Canucks se setkal s odporem. Sovětské úřady zakázaly, aby byl Bure kontaktován vedením Canucks osobně. Během juniorského mistrovství světa v roce 1991 pro Toronto Sun v rozhovoru uvedl, že byl odhodlaný přeběhnout. A to i se svým bratrem Valerim Bure, kterému bylo v té době 15 let a hrál juniorskou ligu.

Bure opustil Moskvu se svým otcem a bratrem 6. září 1991 a dočasně zůstal v Los Angeles. Krátce na to přijela i jeho matka. Vedení Canucks začalo vyjednávat s Burem kontrakt. Ale dříve, než mohla být nová smlouva podepsána, musela být vyřízená ta stará a to s "Rudou armádou", tedy z Moskvy. Management Canucks se oficiálně setkal se sovětskou federací ledního hokeje na konci října 1991 a to v Detroitu. Poté, co Kosatky nabídly $200.000, Bure vstal a přihodil dalších $50.000, což v konečném důsledku dalo $250.000. Bure podepsal čtyřletý kontrakt na $2,7 miliónu dolarů společně s podpisovým bonusem $800.000. Touto smlouvou se stal Bure druhým nejvíce placeným hráčem Canucks a to po kapitánu Trevoru Lindenovi, který podepsal čtyřletý kontrakt na částku $3,7 miliónu.