Není to tak dávno, kdy jsem vedl diskuzi o hokeji, při které mi byla položena velmi zajímavá otázka. Zaujala mě natolik, že jsem se rozhodl ji prodiskutovat i s Vámi, našimi čtenáři a fanoušky, a nabídnout svůj pohled na věc. Otázka zní: Jak se liší současná NHL od té před deseti lety?

Než se však začneme zaobírat odpovědí na tento dotaz, položím otázku též já. Proč zrovna za poslední dekádu? Uběhlo již deset let od chvíle, kdy jsem vstával na první zápas Národní hokejové ligy a v souvislosti s výběrem Evropy na čerstvě skončeném Světovém poháru jsem nostalgicky vzpomínal na „staré dobré časy“. Houževnatý tým, který (dovolím si směle prohlásit) byl po většinu finálové série na ledě lepší v porovnání s favorizovanou Kanadou, měl největší věkový průměr ze všech celků a hrálo v něm mnoho veteránů. Svěřenci Ralpha Kruegera tak sice neměli takovou rychlost jako ostatní výběry, avšak měli zkušenosti. V rozhodnutích a rozehrávkách se zbytečně neunáhlovali a sázeli na šikovnost práce s holí.

Takto vypadala též Národní liga, kde platilo pravidlo „bez veteránů nelze získat Stanley Cup“. V týmech tak páteř sestavy tvořili zkušení harcovníci a bojovníci doplňováni pouze několika málo mladými hráči. Přelomové však byly roky 2008 a 2009. V obou se ve čtvrtém kole play off utkali Detroit Red Wings a Pittsburgh Penguins. Zatímco v prvním případě triumfoval Detroit, v tom druhém dokonal pomstu Pittsburgh.

V těchto týmech byl však zásadní rozdíl. Rudá křídla vedli veteráni jako Thomas Holmstrom, Nicklas Lindstrom, Chris Osgood, Chris Chelios, Dominik Hašek či Kirk Maltby. Tučňáci sice též měli v kádru několik veteránů (například Billa Guerina), ovšem tým táhli mladíci Crosby, Fleury, Staal či Malkin. O rok později triumfovalo Chicago Blackhawks, jež mělo též velmi mladé jádro v podobě Kanea a Toewse. Tím odstartovala přeměna soutěže, kde hraje prim rychlost a mládí nad zkušenostmi a veterány.

Jaký styl se Vám líbí více? Bojovná a techničtější hra ze „zlaté éry bitkařů“, nebo současný rychlý a kombinační hokej?