Závod nováčků o Calder Trophy je každý rok strhující podívanou, která zvedá hokejové fanoušky ze sedaček. Vítězem pak může být někdo, kdo se stane později legendou ligové historie, nebo někdo, kdo hned v další sezóně vyhoří a na vrchol se už nevrátí. Všechny týmy mají u sebe nějakého toho nováčka. Ať už takový hráč naskočí do NHL hned z draftu, nebo si po tomto výběru talentovaných mladíků ještě odbude několik sezón v juniorských či univerzitních ligách, vždy je před ním velká výzva. Představme si proto v novém týdenním seriálu "zelenáče" ze všech týmů v letošní sezóně.

Není to tak dávno, co už třiadvacetiletý centr z quebeckého Lavalu, Maxime Macenauer, přestoupil ze slunného Anaheimu do mrazivého Winnipegu. Ten v posledních letech unikal většimu zájmu skautů a fanoušků, už v útlém věku však dokázal, že má velký potenciál. V patnácti se předvedl v nižší juniorské lize v drese své školy, po sezoně ho do Quebec Major Junior Hockey League draftovali z osmnáctého místa Rouyn-Noranda Huskies.

Do jedné z nejlepších juniorských lig naskočil hned v šestnácti letech a pro Huskies byl příjemným překvapením. Také patřil k nejlepším nováčkům ligy a vybojoval si tím místo v sestavě quebecké juniorské reprezentace na MS do 17 let v Saskatchewanu. Svou provincii podpořil jednou brankou a třemi body. Pak ale přišel šok. Macenauer kvůli vážnému zranění přišel téměř o celou sezonu, přesto se Ducks rozhodli zariskovat a draftovat jej ve třetím kole, celkově na 63. místě.

Z draftu pokračoval i ve svém juniorském týmu v pěkných výkonech, a především díky skvělým číslům v play-off dovedl svůj tým k ligovému vítězství. Poté ale přišel zádrhel. Ze šedesáti bodů klesl na čtyřicet, Huskies ho vytrejdovali do Shawiniganu a ani v play-off nevypadal tak dominantně, jak by měl dvacetiletý junior, kterého draftovali ve třetím kole Ducks, vypadat. Cataracts nakonec na titul nedosáhli a Macenauer zakončil juniorskou kariéru jinak, než si kdokoli představoval.

Vstup do profesionálního hokeje ho čekal v Kalifornii, místo první farmy ho totiž Ducks poslali na svůj druhý farmářský tým, Bakersfield Condors v ECHL. V Bakersfieldu s ním hrál například Stu Bickel a Macenauer tam nabyl zpět alespoň část své původní hodnoty. Ducks se ale přesvědčili ještě jednou sezonou ve farmářském systému, že Macenauer není dalším ztraceným talentem. V Syracuse však patřil k tahounům týmu a skok do American Hockey League přežil bez úhony.

V dalším létě si přeci jen vybojoval místo v NHL, Ducks s jeho hrou navíc byli opravdu spokojení. Pak ale přišlo zranění, po kterém se v Syracuse nechytl natolik, aby se mohl vrátit na jih. Za prospekta Rileyho Holzapfela ho tedy Ducks poslali do Winnipegu, zatím ale odletěl pouze do St. John's, kde bude hrát nějakou dobu za IceCaps, farmu Jets. I na Newfoundlandu jsou ale kruté zimy.

Jeho budoucnost hodně závisí na této sezoně a jestli se dokáže probojovat zpět do nejlepší ligy světa, očekává se, že by se mohl uchytit jako spolehlivý defenzivní forvard do checking line. Bohužel ale není ani dost rychlý, ani fyzicky vybavený, a tak ho pravděpodobně budeme vídat spíše jako vůdce týmů v nižších ligách, možná v Evropě. Jeho hlavními zbraněmi jsou vidění a nabíhání, umí dobře předvídat hru, a tak je téměř vždy na správném místě.