Začátek kariéry
Lidström začal svojí kariéru v Avestě, Švédsku. Zde působil v týmu Skogsbo SK, než se přesunul do celku VIK Västerås HK, kde si zahrál švédskou Elitserien. Během tří sezon zde odehrál 103 zápasů, během kterých vstřelil 12 branek a zaznamenal 30 asistencí. Během vstupního draftu byl v roce 1989 vybrán Detroitem. K týmu se připojil na sezonu 1991/92. Do Västerås IK se vrátil na pár zápasů sezony 1994/95 během výluky. V nováčkovské sezoně NHL zaznamenal 60 bodů a v hlasování o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka skončil 2. za Pavlem Burem. V roce 1992 byl vybrán do NHL All-Rookie Team společně s kolegou z Detroitu, Vladimirem Konstantinovem.

NHL 1992-2005
Vzhledem ke své výdrži se Lidström zařadil mezi nejčastěji nasazované hráče (Průměrný čas strávený na ledě během zápasu). Nejvýše se v tomto směru dostal až po výluce, když v sezoně 2005/06 strávil na ledě průměrně 28:07 minut. Třikrát po sobě vyhrál James Norris Memorial Trophy (2001-2003) a stal se teprve druhým obráncem, kterému se to povedlo (před ním to byl jen Bobby Orr). V sezoně 2003/04 odehrál svůj 1000. zápas v NHL, přičemž do té doby za 12,5 let chyběl jen v 17 zápasech (sezona 1994/95 byla zkrácena na 48 zápasů kvůli pracovním sporům).

Nikdy se z něj nestal tvrdý obránce. Mnozí experti však tvrdí, že jeho úspěch se zakládá na vynikajícím čtení hry. Díky skvělému bruslení byl také vždy tam, kde si situace žádala. Místo tvrdých hitů preferoval spíš vypíchnutí kotouče a založení protiútoku. Právě jeho přemýšlení u hokeje ho nejspíš učinilo tak odolného vůči zranění a také většímu počtu vyloučení. Lidström nikdy nebyl příliš vylučovaným hráčem, po změně pravidel v sezoně 2005/06 zaznamenal svoje maximum v počtu vyloučení a to pouhých 50 trestných minut. V tentýž sezoně si připsal také 80 bodů (16+64), což bylo jeho maximum. V roce 2002 byl během play off jmenován vítězem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče pay off a stal se prvním Evropanem, který tuto cenu vyhrál.