V roce 1950 došlo v severočeském Mostě k historické události. Na svět přišel Ivan Hlinka, který se později stal jedním z nejlepších hokejistů a vůbec nejúspěšnějším trenérem českého i československého hokeje, a neodmyslitelným symbolem litvínovského hokeje. Dodnes je Ing. Ivan Hlinka celým hokejovým světem velmi uznávanou osobností.

Medailové výsledky
Olympijské hry
3. místo	1972	ČSSR
2. místo	1976	ČSSR
1. místo	1998	Česká republika	trenér
Mistrovství světa
3. místo	1970	ČSSR
2. místo	1971	ČSSR
1. místo	1972	ČSSR
3. místo	1973	ČSSR
2. místo	1974	ČSSR
2. místo	1975	ČSSR
1. místo	1976	ČSSR
1. místo	1977	ČSSR
2. místo	1978	ČSSR
2. místo	1979	ČSSR
3. místo	1981	ČSSR
3. místo	1992	ČSFR	trenér
3. místo	1993	Česká republika	trenér
3. místo	1997	Česká republika	trenér
3. místo	1998	Česká republika	trenér
1. místo	1999	Česká republika	trenér
Kanadský pohár
2. místo	1976	ČSSR

Do československé nejvyšší soutěže naskočil 4. prosince 1966 v zápase proti východočeskému týmu Tesle Pardubice, kdy mu bylo 16 let a 11 měsíců. Ve své první sezóně zaznamenal Ivan Hlinka čtyři góly. Od další sezony už začal naplno zářit, když v druhé sezóně (v 18 letech) vstřelil 15 gólů (3. nejlepší v týmu) a ve třetí sezóně 21 gólů, což bylo mezi střelci v klubu těsné druhé místo. Ve své čtvrté sezóně (1970/1971) se poprvé stal nejlepším střelcem Litvínova, což mu vydrželo nepřetržitě až do roku 1978. V sezónách 1975/1976 a 1976/1977, kdy se Litvínovu příliš nedařilo, vstřelil Ivan Hlinka vždy přes čtvrtinu všech gólů svého týmu. Vrcholem byla právě sezóna 1976/77, kdy zaznamenal ve 44 zápasech 39 gólů. Celkem nastřílel až do roku 1981, kdy odešel do NHL, 305 gólů, z toho úctyhodných 23 hattricků.

Současně s hokejovou kariérou vystudoval nejdříve průmyslovku a později Vysokou školu ekonomickou v Praze a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci.

V 31 letech odešel za moře, kde odehrál dvě úspěšné sezóny za Vancouver Canucks. Hned v sezóně 1981/1982 postoupil Hlinka s týmem do až do finále (spolu s Jiřím Bublou byl prvním Čechem, kterému se to podařilo).

Jeho statistika ze dvou sezon v NHL je výtečná: 137 zápasů, 123 bodů (42+81), 28 trestných minut (Obdivuhodná je vedle průměru 0,90 bodu na zápas také jeho slušnost - v průměru dvouminutový trest každý desátý zápas).

Kvůli zdravotním potížím (záda) se Ivan Hlinka vrátil do Evropy, kde hrál za švýcarský Zug. K litvínovskému hokeji a československé nejvyšší soutěži se vrátil v roce 1985, a to jako asistent trenéra Důma. Od roku 1987 do roku 1994 působil u týmu jako hlavní trenér (s výjimkou části sezóny 1989/1990). Slávu si vysloužil v sezóně 1986/1987. Litvínov byl v tabulce poslední, a tak Ivan Hlinka ve svých 37 sedmi letech opět naskočil do nejvyšší soutěže jako hrající asistent trenéra. Tento krok odstartoval osmizápasovou šňůru bez porážky (6 výher, 2 remízy). Celkem sehrál 19 zápasů a zaznamenal 23 bodů (5+18). Dalším důležitým rokem byl 1991, kdy klub postoupil do finále ligy proti Dukle Jihlava, která tehdy získala svůj zatím poslední titul. Na konci sezóny 1997/98 se na lavičku po čtyřech letech ještě na několik zápasů vrátil.

Jeho působení v reprezentačním týmu bylo snad ještě úspěšnější, než působení v lize. Ivan Hlinka debutoval 12. března 1969 (v devatenácti letech) zápasem proti Kanadě. Hrál v útoku, který vstřelil oba naše góly, díky čemuž jsme porazili Kanadu 2:1. Celkem v reprezentaci odehrál 256 zápasů, v nichž vstřelil 132 gólů. Zúčastnil se 11 mistrovství světa (zlato 1972, 1976 a 1977), dvou olympijských turnajů (1972 bronz a 1976 stříbro) a Kanadského poháru (stříbro 1976). V devadesátých letech trénoval Ivan Hlinka ve třech etapách národní mužstvo. V roce 1992 získal s týmem bronz na olympiádě i na pražském MS. Jeho další "reprezentační" rok (1994) byl pro celý tým neúspěšný (5. místo na olympiádě, 7. na MS). K nároďáku se vrátil opět v roce 1997 a od té doby naše reprezentace zažívala jedno z nejslavnějších období historie, když na turnajích vždy vyhrála poslední zápas a přivezla medaili - z Helsinek 97 a Basileje 98 bronz, a z Nagana 98 a Lillehammeru 99 zlato.

V osobní sbírce úspěchů mu navždy zůstalo pouze jedno prázdné místo: získat s Litvínovem jeho první ligový titul (ať už jako generální manažer nebo trenér).

Vrchol Hlinkovy trenérské kariéry přišel v roce 1998, kdy jím vedený hokejový tým České republiky získal na olympijských hrách v japonském Naganu historicky první zlaté medaile pro Českou republiku - o rok později pak Hlinkou vedená reprezentace vítězí v německém Hannoveru na mistrovství světa.

V roce 2000 pak Ivan Hlinka odchází podruhé do NHL, tentokrát jako trenér - jako hlavního kouče jej angažuje tým Pittsburgh Penguins. S podceňovaným týmem postoupí Hlinka do play off, ale v následující sezóně už nemá vedení klubu s Hlinkou dostatek trpělivosti a po několika nevydařených zápasech na začátku sezóny Hlinku propustilo.

Další dva roky (2001-2002) působí Ivan Hlinka jako generální manažer české hokejové reprezentace, připravující se na olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, tam však tým pod vedením trenéra Augusty neuspěl. Poté Ivan Hlinka nastoupil jako trenér k ruskému týmu Avantgard Omsk, kde trénuje jednu sezónu.

V roce 2002 je Ivan Hlinka uveden do Síně slávy IIHF, v roce 2004 je pak zvolen Hokejovou legendou České republiky, v hlasování o domácího hokejistu století končí Hlinka pátý.

V roce 2004 je Ivan Hlinka potřetí jmenován jako trenér k českému reprezentačnímu týmu - během příprav na Světový pohár 2004 však 16. srpna 2004 Ivan Hlinka náhle tragicky na následky autonehody u Karlových Varů zemřel.